Po třech letech léčení

Po třech letech …

Lidé mají hodně otázek.

Jak jste se k tomu dostala? Co je to ta biotronika? Jak léčíte? Vyčerpává Vás to? A mnoho dalších.

Pomáhám lidem už třetím rokem a během té doby jsem hledala odpovědi stejně, jako oni. Jak se pomalu učím a dozrávám, přichází ke mně lidé s jinými dotazy. To mně stále posunuje vpřed. Vždy mně někdo zaskočí něčím, co nevím. V tu chvíli většinou odpovím, ale vědomě se dozvím odpověď až zpětně a zjišťuji, že byla správná.

Lidé si myslí, že mám nadpřirozené schopnosti, ale já jsem si jistá, že to, co já, dokáže každý člověk. Každý je vyjímečný , jen třeba v jiné oblasti. Někdo léčí, jiný staví domy, někdo je obchodník, jiný rozdává radost a služby, aby se lidé usmívali. To je cíl práce – rozesmát lidi a učinit je šťastnými. Předat pozitivum a naději. Navzájem se potřebujeme, právě pro to, že jsme každý jiný.

Když předávám energii, cítím se klidná, vyrovnaná a jsem spokojená. Vím, že jsem přesně tam, kde mám být a dělám to, co je mým úkolem. Tělo a pacient samotný mně mimosmyslově navádí, kde je problém, kde je zapotřebí více energie. Jednám automaticky, nechávám se vést. Vždy je jen a jen na člověku, kolik si vezme energie a jak ji použije..Jsou případy, kdy mi spadne doslova brada, když se někdo dostane z velmi těžkého onemocnění, třeba během měsíce. Je to zásluha vás lidí. To Vy jste svým léčitelem. Dovolte svému tělu uzdravit se a ono to rádo udělá.

Nemoci a úrazy jsou procesem učení. Když nám není dobře, něčemu se učíme. Je třeba naslouchat tělu a poučit se. Dát najevo, že jsme pochopili.

Já sama jsem na léčitele nevěřila, byli to podle mě šarlatáni, co tahají z lidí peníze. To, že to dělal můj otec, jsem vnímala jako stigma. A právě proto, jsem jej jednou velmi nutně potřebovala – klasická medicína selhala a já jsem musela přiznat, že potřebuji pomoc. Díky tomu, jsem se po jediném napůsobení uzdravila. Přijala jsem svůj omyl, omluvila jsem se otci a v duchu také těm lidem, kteří celým srdcem pomáhají . Proto jsem se mohla uzdravit a nejen to. Během terapie jsem měla ten uklidňující pocit bezpečí, který zažívám při pomáhání druhým. A to mně nastartovalo. Nedalo se to ignorovat. Bylo mi dáno zdraví a mým úkolem je snažit se jej šířit. Když přistoupím k pacientovi, vždy v duchu požádám, aby pochopil… Pokud pochopí, uzdraví se.

Po předávání energie se cítím chvíli unavená, myslím si, že to souvisí s tím, že mé tělo není nastaveno na tak vysoké frekvence, které mnou během procedury prochází. Během pár hodin je vše v normě. Nemusíte se bát, že byste mně vysávali :-)

Toto jsou mé postřehy z praxe. Jsem vděčná všem lidem, kteří za mnou chodí.

Doufám, že je učím to, co potřebují - oni jsou zároveň těmi nejlepšími učiteli pro mě.
 

04.června 2012

Jana Suchánková